Vždycky jsem chtěla být kluk
o hledání ženskosti
Vždycky jsem chtěla být kluk. Lezení po stromech, řádění na kolech a vyrábění luků a šípů mi přinášelo víc radosti než převlékání panenek a ukládání miminek do kočárků. Možná to bylo tím, že jsem vyrůstala mezi dvěma bratry. Klučičí svět mi přišel jednodušší, když mě někdo naštval, poprali jsme se, imponovala mi jeho přímost. Holčičí svět nejlepších a druhých nejlepších kamarádek, poměřování kdo je lehčí, kdo má víc pochval v žákovský a kdo má hezčí šatečky, mi připadal komplikovaný.
Vyrostla jsem z toho. Vzpomínám si na odpoledne, kdy jsme se s mladším bráškou domluvili, že už se přestaneme prát. Že už nás to oba nebaví, že už to není sranda jako dřív, že už mě teď vždycky přepere a já se málo snažím a to není ono. Uvědomila jsem si, že fakt nejsem tak silná jako on a rvaní už není nic pro mě. Nepotřebuju to. Uvědomila jsem si, že honba za vítězstvím a dokazování, kdo je lepší, chytřejší, silnější, zdatnější, mi dává čím dál méně. Tak jsem to posunula stranou a začala objevovat svět tvoření a krásy, svět ženský.
Objevování a prožívání ženskosti mě baví
Je mi šestačtyřicet a stále žasnu nad tím, jak je svět mužů a žen rozdílný a zároveň jeden bez druhého není nic. Zato ve vzájemné shodě asi není nic většího. Baví mě sledovat, kdy v sobě upřednostňuji muže, kdy ženu, protože oba principy – mužský a ženský – mám v sobě, stejně jako kterákoliv z nás. Třeba když potřebuju naskládat milion krabic různých velikostí do svého malého auta a odvést to všechno v pořádku na kurz a nebo když si vezmu šaty, podpatky a klobouk a vyrazím se bavit. Nebo stříhám květiny do vázy. Plánuju si den. Sekám třísky na podpal. Peču.
Ženský svět moc ráda objevuju a prožívám s holkama ze spolku. Potkaly jsme se spolu při vytváření našeho prvního kurzu pro dívky. Mezi nimi se skutečně cítím svá, mohu říct, co chci, mohu se tvářit, jak chci, mohu vypadat, jak chci. Cítím se tu absolutně svobodně. Mám jistotu, že ať s nimi sdílím cokoliv, setkám se tu s pochopením a přijetím. Tenhle pocit nemívám, když jsem ve skupině s muži.
Hřejivý pocit přijetí a pochopení, to je ten důvod, proč jsem se rozhodla společně s holkama vytvořit spolek. Záleží mi na tom, aby každá žena zažila pocit, že si může dovolit být svá. Že taková, jaká je, je krásná. Dokonalá. Záleží mi na tom, abychom si uvědomily svojí vnitřní krásu a dokázaly tuto krásu dát najevo. Šířit jí ven.
A je absolutně v pořádku, že jsem jeden den jiná než ten druhý, že někdy volím práci a kariéru, někdy rodinu, že někdy nosím kalhoty a jindy sukni, že jsem někdy unavená a jindy nevím co s energií, že jsem vytočená a řvu vzteky a jindy pláču štěstím a dojetím, že jsem v jednu chvíli rozpustilá jak malá holka a v jinou moudrá jak moje mamka a babičky. Vím, že to všechno jsem já. Jsem taková, jaká jsem.
Jsem svá.